Sri Lanka pohledem dvou českých holek s kufrem a řidičem :)

Zmetek první kategorie. Lhář, neumí anglicky, neumí se rozjíždět, neustále mu chcípalo auto, za ubytko chtěl 10 USD na noc - přemrštěná cena, nic nezařídil, pouze nám házel klacky pod nohy, vymýšlel si.
Stačily nám 4 dny a jsme rádi, že jsme se ho zbavily!!!
Ve 4.tém dni nám nejprve nabídl jakousi vesnici, tu jsme odmítly, poté masáže zdarma - naštěstí jsme odmítly, jinak by nás z komplexu nepustili bez nákupu olejíčků a jiných propriet pro hladší kůži.
Po cestě z Kandy, kdy s námi tento muž již necestoval jsme viděly místní vysokou školu. Byly jsme překvapené, jelikož Dilanka tvrdil, že zde žádná VŠ není. On asi nechodil ani na základku.
Při dotazu, zda jsou na Lance hadi nám nerozuměl. Musely jsme na něj syčet aby pochopil. Bohužel nepochopil.
JEDNO VELKÉ PEKLO S TÍMTO MUŽEM.

Abyste měli představu, jak vypadal, tak přikládám fotografii. Sedí hned za mnou.



6. den - Nuwara Eliya + čajové plantáže

Ráno bylo plné očekávání na nového řidiče. Přišel již o půl osmé ač jsme ho čekaly na devátou. Milý chlapec, věk cca 40 let, jméno George. O půl deváté jsme vyrazily směr čajové plantáže. Po cestě nám nabízel strawberry drink, který jsme odmítly a začaly jsme spekulovat, že to bude stejné jako s Dilankou. Po cestě z Kandy jsme viděly místní vysokou školu. Moc pěkná. Nad Kandy nám George zastavil na vyhlídce. Nádherná scenérie. Po pravici jezírko, po levici japončíci a hory. Proběhlo selfie u polovyschlého vodopádu a George odháněl žebračku (věk neznámý - cca 80 let). Potěšilo nás to. Vzhled byl dosti podobný zombie ze seriálu The Walking dead (pozn. seriál o zombících). Již jsme seděly v autě a čekaly na odjezd, když v tom paní zombie nahlížela do auta a Jarča se vylekala, jako by spatřila smrt :D Doteď vidím její výraz :D Paní neměla bělmo, pouze dark eyes.
Nakonec jsme dorazily k čajové továrně. Měly jsme skvělou průvodkyni. Již víme, jak vzniká bílý, zelený a černý čaj. Obětovaly jsme dobrovolně 1000 RKL jako spropitné za její služby. Za to jsme dostaly nečekaně 4 čaje na ochutnávku zdarma. Vyplatilo se, čajíky byly bezkonkurenční.
Poté jsme vyrazily do Nuwary, kde jsme navštívily městečko, poštu a daly si chutný džusík. Obhlédly jsme jezero. Měly jsme za to, že ho projdeme pěšky, ale nečekaně jsme si to prohlédly z okna auta.
George nám sdělil, že nás zaveze k luxusnímu hotelu, který má krásnou zahradu, tak ať jí vidíme. Naše pocity: "jistě nám ho bude chtít vnutit, budeme si muset něco koupit". Vysadil nás a odjel na parkoviště. Udělaly jsme 10 kroků a že nikam nejdeme. Stály jsme jak přikované a studovaly jsme průvodce, jelikož jsme byly rozhořčené, že nás nevzal na čajové plantáže. Zjistily jsme, že čajové plantáže jsou pro turisty čajová továrna. Po pěti minutách jsme si říkaly, že je čas jít. George již mával, ale cigáro, které držel v ruce si asi moc nevychutnal, jelikož jsme mu nedaly ani 10 minut. Ale klidně si ho mohl dokouřit, to jako jóo :D
Po příjezdu na hotel nás obsloužily room boys. Kufry nám odnesl room chlapec, následně nám dal na přivítanou čajík. Dostal bakšiš. Asi byl rád.
Konečně jsme ušetřily za řidiče. Již to nebylo 10 USD, jako u Dilanky, ale pouze pár šušňů.
Je tu zima. Pro čechy příjemné jaro. Konečně jsme si vzaly bundu a svetr. Byla by škoda odvézt toto odění domů čisté. Ani jsme se nezpotily! Halelůja :D
Na večeři jsme se opravdu těšily, objednaly jsme si krevetičky. Jakmile jsme vložily první sousto do úst, přešel nás veškerý humor. Nic tak pálivého jsme nikdy nejedly. Krevety bez zeleniny jsme do sebe naházely během pěti minut. Z úst nám šlehaly plameny, zalehly mi uši, fanta ani pivo nepomohly. Po obdržení účtenky jsme četly "DEVILED PRAWNS" - došlo nám, že deviled bude spojený s ďáblem, pochopily jsme, takže příště takhle rozhodně nééé!!! Sušenka v podobě TUC nám malinko pomohla. Nakonec dobře, že jsme si to daly, veškeré bakterie jsou fuč :)

Čajová továrnička.


Naše průvodkyně :) skvělá slečna


Pohled na jezírko.


Jedna společná :)


Polovyschlý vodopádek.


Selfiečko nesmí chybět :)


Pošta v Nuwaře.


Naše postýlka.


Teráska.


Proč sem vkládám krabičku cigaret s těmi číslý? :)
Toto je prosím heslo na wifi v našem hotelu. Room boy si myslel, že si ho nebudeme pamatovat, tak nám ho raději napsal :D


Deviled prawns. Nejpálivější jídlo v našem životě.




7. den - Horton Plains (přes 2000 m.n.m)

Ráno se nám vstávalo skvěle. Českého času to byla půlnoc. Pro nás 4:30. Při příchodu k automobilu nám bylo sděleno, že jedeme jeepem na Horton Plains, protože naše auto nemá jakousi licenci. Dost smutné zjištění, že opět budeme ožebračené za odvoz. Ráno tu byla zima cca 6 stupínků a my pouze v lehkém odění. Jeep samozřejmě netopil, takže jsme drkotaly zubama. Každopádně brzké vstávání se vyplatilo. Viděly jsme východ slunce. Nádhera!
Po příjezdu na místo jsme zahlédly soby. Asi ochočené, jelikož u nich stál jakýsi domorodec a lidi se s nimi mohli fotit a dokonce si je pohladit. Překvapením bylo, že to bylo zdarma. Jakýsi cizinec si se sobíkem chtěl udělat selfie a sob na něj vypláznul jazyk :D asi se mu chlapec nelíbil.
George nám před vstupem radil, abychom se držely turistů. Nečekaně jsme odbočily tak, abychom s turisty nešly. Vyplatilo se. Místní si asi myslí, že my turisti jsme neschopní jedinci. Je to možné, ale já s Jarčou? No to je urážka :D
Park byl úžasný, viděly jsme malý a velký konec světa. Proč konec? Protože pod náma byl strmý sráz dlouhý 900m. Takže kdo chce páchat sebevraždu, tak je to ideální místo a ještě si člověk zaplachtí volným pádem.
Potkaly jsme dvě turistky, které vedly dva čmoudi. Čmoud byl vždy 10 metrů před turistkou. Určitě pospíchal, aby vysosal peníze z dalších turistů. Bylo vidět, že jsou jak zpráskaní psi. Ač jsme si šly pohodovou cestou, tak jsme je asi dvakrát předběhly :D
Po projití parku (cesta cca 4 hodiny) jsme došly k východu, kde stál houf dětiček. Podle bílého úboru to byl školní výlet. Holčička se zeptala, zda se s námi mohou vyfotit. Proč né že? :) V tu chvíli nás obklopila kupa dětí a fotilo se. Dokonce mi pan učitel strčil fotoaparát k obličeji a cvakal :D Připadala jsem si jako SUPERSTAR. Kam se na nás hrabe kapela Kryštof. Je úžasné být JINÁ :D
Jakmile jsme došly k Georgovi, tak se nás ptal, zda jsme unavené. UNAVENÉ? To snad nemyslel vážně. Taková pohodová prochajda :D
Následně jsme se dopravily do Nuwary. Místní restaurace by byla skvělá, kdyby ty líné zadnice obsluhovaly. Kvůli nim jsem neochutnala zelený zákusek!
Rozhodly jsme se, že vyrazíme k jezeru, které jsme viděly pouze z okna auta. Kousek nás vezl Tuk tuk. Slabota. Pán jel moc pomalu. Takže nulový adrenalin.
Po příchodu na hotel se zde konala svatba. Pohledy svatebčanů nebyly rozhodně přívětivé. Bodejť by jó, když jsme kolem všech musely projít, když zrovna jedli. Byly jsme vytočené na maximum, protože jsme si nemohly dát cigaretu! Neustále jsem špehovala z okna zda už odešli. 2 hodiny jsme čekaly. Kam se na mě hrabe Keliška. Naštěstí se na místních svatbách nepije, tak skončili brzy. Přeci jen bez alkoholu jsou svatby nudné :D


Východ slunce. Jarča je profi fotograf!


Sobík.


Jako důkaz přikládám foto, kdy na turistu, který si dělá selfie vyplazuje "borec" jazyk :D


Taky máme foto s paroháčem :D


Horton Plains.








Velký konec světa.


Tak toto mám jedinou fotografii s dětičkama. Než nás vyfotili mým fotoaparátem, tak děcka utekly :D



8. den - Vodopád a kravín - opět Nuwara Eliya

Den začíná poklidně. Jelikož jsme chtěly ušetřit jeden den cestování v Kandy a tento den vyrazit vlakem, tak se tak bohužel nestalo. Lístky byly objednány na následující den. Co s časem? George nám nabídnul 2 vodopády a kravín. Zase vodopády! Těch už jsme měly opravdu dost. Ale kravín? To je jiná. Jako by v ČR nebyly :D
V kravíně jsme byly jediné bělošky, takže jsme byly taková atrakce pro návštěvníky. Pohladily jsme si bábetkové kravičky. Jsou stejné jako evropské. Viděly jsme dojení. Rozhodně mě překvapilo, že mají čistější kravíny než u nás. Dokonce nás kravičky olízaly. Jazýček mají jako smirgl papír. Jarču si dokonce paní fotila při hlazení. Její muž stál opodál. SRAB :D
Jakýsi mlaďáci (frájové) si s námi udělali selfie. Snad nám to na ní slušelo, když už budeme v cizím albíčku :D
Dokonce jsme viděly stávku žen, které pracují na čajových plantážích. Chuděry mají velkou dřinu a za to dostávají denně cca 75 Kč.
Poté jsme zašly na oběd - už jsem ty jejich nudle a rýži nemohla ani cítit. Nakoupily jsme ovocíčko, které mají opravdu skvělé.
V hotelu si sedíme na terásce a najednou mi přišla žádost o přátelství na FB od jakéhosi Vikuma. Tak se podívám co je to zač a on to náš room boy. Tedy chlapec pro všechno. Zkazil mi náladu. To bylo opravdu profesionální jednání. Šla jsem si uklidit kufr a za chvíli vidím z okna, jak se room boy baví s Jarčou. Po jejím příchodu na pokoj jsem vyzvídala co chtěl. Zval nás na nějakou párty ven a Jarče prý psal. Nepsal a párty s ním se nekonala. Nakonec jí přišla žádost o přátelství. Hned se mi zvedla nálada, že v tom nejsem sama. Nakonec jsme si ho přidaly a skvěle se bavily nad jeho fotkami. On evidentně také nezahálel a projel nám profil. Máme od něj dost lajků :D Pana profesionála jsem pojemenovala VIKILÍK :D


Vstup do kravína - davy!


Kravín


Mini kravička nás oblízla :)


Dojení


I kozinky měli :)


Jedna z mnoha čajových plantáží.


Stávka žen - pracovnice na čajových plantážích.


Místní ovocíčko.


Kiosek.




9. den - Ella + Jízda vláčkem

Cestovatelský deníček jsem psala při svíčce. Amazing! Nebylo to nic neobvyklého, že pravidelně vypínají na nějakou dobu elektřinu.

A teď zpět k devátému dni:
Celé dopoledne jsme seděly na terásce a odpočívaly před cestou vlakem.
U snídaně nás Vikilík požádal o společné foto. Dosti mě nervoval, protože jak tam stál, tak jsem se nemohla v klidu nasnídat! Sdělily jsme mu, že po snídani se s ním vyfotíme.
Když jsme si odnášely kufry do auta, tak si myslel, že žádná foto nebude. Ale my jsme hodné holky a vrátily jsme se, aby jsme se vyfotili. Byl rád. Taky už nás má na profilovce :D
Po celou hodinu co jsme čekaly na vlak nás George sledoval, zda nastoupíme správně. Neuvěřitelné!!!
Vláček přijel a my jsme šly do první třídy, kde jsme měly rezervé. Ta byla klimatizovaná bez možnosti otevření okénka. Byly jsme rozezlené, že nic neuvidíme. Takže jsme došly k sedačkám, otočily jsme se na patě a šup ke vstupním dveřím, do kterých jsme si sedly. Zde se nechávají otevřené dveře :)
Jízda byla excelentní, zážitek, který jen tak člověk nezažije. Jarču bacila větévka až jí z kolene tekla krev. Zní to hrozně, ale rozhodně to také zkuste :D Průvodčí nás vždy upozornil, kdy jsme měly dát nožky nahoru, abychom o ně nepřišly. Seděly jsme hned u mašiny. Ostatní cestující o nohy nepřišly, tak tam asi měli také informátora :)
Po tříhodinové cestě jsme dorazily do Elly. Zde všichni co vystoupili odjeli a my jsme čekaly na George. Kdyby vyjel dříve z Nuwary, tak tam mohl být včas. Alespoň jsme pokecaly s českých batůžkářem :) George přijel cca do 15 minut. Na jeho obranu musím říci, že nám volal, ale telefon byl v tichém režimu.
V Elle jsme vyšláply Little Adams peak. Docela náročné, plíce nám nestíhaly. I důchodci mají lepší fyzičku. Zašly jsme do nejlepší restaurace za celý pobyt. Ubytování pohádka. Konečně klid od room and broom boys.

ÁAAA elektřina funguje, po pět vteřinách již ne. Ale bylo slyšet, že se všichni radují.

Sedíme si tak na terásce a vedle na hotýlku posiluje turistka s lahví vody. Také jsem se rozhodla posilovat. S cigaretou v ruce. Pravačka dostala zabrat :)


Celkem upravená železnice :)


Toto náš vláček nebyl, ale jely jsme stejným.


Ten muž napravo, který hledí do objektivu byl náš druhý řidič George.


Aaaa tady už přijíždí náš super nejlepčejší vláček :) Túúúú :D


Jen tak si sedím v otevřených dveřích za jízdy a bylo to...... FAMÓZNÍ!!!


Tady je Jaruška ještě bez bolístky na koleni :)


Jedeméééé :)


Na peróně stojí psíček - není moc dobře vidět :(


Je celkem normální, že zvířátka všeho druhu jsou kdekoliv na jakémkoliv místě. Takže stojící kravička na terásce není nic neobvyklého :)


Pohled z Little Adam´s peak.


Naše nejlepčejší jídlo na Lance. Konkrétně v městečku Ella.


Předposlední ubytování. Skvělé :) Milí lidé, majitel je učitelem matematiky :)




Týden na Mirrise

Nebudu zde sáhodlouze psát o každém dni, který byl skoro na chlup stejný. Ráno snídaně, namázání opalovákem, moře a pláž, odpočinek na pokoji - teda spíše na terásce :D přemýšlení o tom, kdy si dáme večeři a hlavně kde, jaké suvenýry nakoupit, atd.
Shrnu pouze to nejvíce povedené z pobytu na skvělém místě, skoro bez turistů, dalo by se říci, že pláž byla jen pro nás :)


1. Výlet na velryby:

S Jarčou jsme se bály, že to bude opět opičárna. OMYL! Bylo to super, když nepočítám spálení všech mých končetin, protože jsem si naivně myslela, že dorazíme včas zpět a slunko nebude tolik pražit :)
Nejdříve nás nabral u ubytka pološílený řidič. Naštěstí cesta trvala s jeho jízdou pouze 3 minuty. Loď? První domněnka "KOCÁBKA" která se potopí. Měly jsme štěstí, že jsme seděly úplně na přídi lodi - což nebylo moc dobré pro slabší žaludky, jelikož byly vlny. Ze začátku jsem si říkala, že možná nakrmím rybky, ale dala jsem si snídaničku a bylo mi hej :)
První co jsme viděly byla velryba, ovšem bylo to z takové dállky, že to pouze vypadalo jako nějaký kluzký kámen. Lodě co byly poblíž jistě viděly větší "kluzký kamínek". Lodí čekajících na velrybu bylo celkem dost.
Z nějakého důvodu se rozhodli naši kapitáni změnit směr a vydat se po vlastní ose. SKVĚLÝ NÁPAD!!! Po nějaké době jsme viděly hejna delfínů. Došla mi slova, skoro jsem nedýchala. Bylo to úžasné. Náš lodní čmoud na ně pískal a oni k nám dopluli :) Po nějaké době jsme potkali malé lodičky, vapadalo to, že je nějak vábili. Netušíme čím, ale za nima plulo další hejno.
Jelikož delfínů bylo dost a velryba jen jedna, vraceli jsme se. Nakonec jsme viděli větší kameny odfukující vodu :) Škoda, že neukázaly ploutev :)
Naše lodní posádka se ptala, zda to stačí. Všichni odpověděli s nadšením, že ano, takže se jelo na břeh. S čepičkou k nám přišel čmoud, zda dáme dýško. Neváhaly jsme a přihodily peníze za jejich skvělé služby. Staří němci co seděli vedle nás nedali nic. Určitě si doma sedí na prachách. Držgrešle!
Shrnutí: ANO! Výlet stál za to :) Skvělá posádka, byla sváča, víděla jsem jak delfíny, tak velrybu. Pokud vyrazíte, nezapomeňte se namazat, jinak dopadnete jako já. Skuhrající slepice :)

Přístav


Cestou jsme potkaly rybáře.


Velryba - to je ten černý flíček - zrovna odfukovala vodu.


Delfínek


Další delfínci


Vábící muži


Rybáři sklízejí sítě.



2. Ubytko v Mirrise:

Nakonec jsme byly ubytované na jednom místě po celou dobu. Bylo opravdu pěkné. Paní, která tomuto ubytování vévodí byla tzv. "bordel mamá". Připadalo nám to, jako ženská mafie, protože zde byly pouze ženy a pravidelně při západu slunce vylezou a číhají u brány.
Nevíme proč, ale pravidelně přicházel po tom co jsme měly snědenou skoro celou snídani a ptala se "tea or coffe?" Ráda předvedu její hlásek :D Takže čaj byl vlastně pouze takový dezert. Ale jinak byly opravdu hodné.
Jediné mínus byly malí rezatí mravenci na pokoji. Probudit se, mít obalenou ruku mravencema, kteří štípou, nebylo opravdu nic příjemného.

První patro, prostřední teráska - naše útočiště :)


Já bych tomu řekla, naše základna :)


Naše lóže :)


Koupelna jako ze žurnálu.


Snídaňová jídelna.



3. Doutnající popelník:

Jeden večer si jdu dát na terásku před spaním cigaretku a po otevření dveří citím podivný zápach spáleniny.
Vidím doutnající popelník. Přijít ráno, asi je po popelníku i po umělém stolečku.
Šla jsem pro Jarču, aby mi pomohla s likvidací začínajícího požáru. Z našeho nadupaného popelníku se stal skoro hořící ježek :D
Než jsme situaci vyřešily, tak jsme měly záchvat smíchu :D takže nejprve se řádně vysmát a potom činit nápravu.
Situace zachráněna.
Od té doby jsme si dávaly pozor. Každopádně to pro nás bylo příjemné zakončení dne.

Toto jsem si fotila ještě před tím, než tam přibylo dalších dvacet cigaret, které zapříčinily skoro požár :)



4. Čtení KRIMI:

Pravidelně si čteme časopis Krimi. Většinou k večeru. Mám za to, že z nás dvou by byla skvělá vraždící dvojka :)


5. Pláž:

Jedním slovem PARADISE :) Poloprázdná, takže vlastně NAŠE :) Na pláži nenajdete skoro nikoho. Což je velká paráda. Takže rozhodně doporučuji :) Vlny byly občas velké a jako na potvoru vždy, když jsme šly do vody, tak nás smetly rovnou dvě vly za sebou. Takže jsme vykašlávaly vodu. Jarča mi dokonce dala kolínkem do papule :D
Písek byl neskutečně otravný. Nešel smýt. Byl všude. A to doslova.
Na našem ležícím místečku byli krabíci a z mušličky si udělali byt :) Když jsem si fotila jednoho mrňouse, který se mi schovával, tak jsem odhrnula keřík a co nevidím. Velkého ZABIJÁKA! Což je velký krab s velkou mušlí. Asi jejich kápo. Jelikož jsem si ho chtěla zaznamenat do fotoaparátu, tak jsem ho vzala do ruky. Neublížil mi, asi měl větší strach než já.

Tak to je ten hlavní kápo malých krabíků :)


Ano, byly jsme spokojené :)


Krása :)





Poloprázdné "restaurace"


Východ slunce


Pózující psíček - malý roztomilouš :)


Naše cesta k ubytku.



6. Beach boys:

Dočetly jsme se, že je poznáme podle černých a béžových adamek. Doba se změnila a nyní jsou beach boys v rastauracích kolem pláže. Hodně jich vypadá, jako jamajčani :)


7. Netopýr:

To nešlo sem nepřidat. Jdeme si k večeru "domů" z pláže a v tom zahlédneme netopýra na drátě vysokého napětí. Houby netopýr, to byl hotový DRÁKULA! Byl opravdu velký.
O kousek dál se pásla kravička. Bučela na nás. Asi nás zdravila :D Jarča jí fotila a vznikla z toho HOROR fotografie :D Začaly jsme se nahlas smát a "bordel mamá" si asi myslela, že jsme opilé. Nevím no. Jarča v sobě dvě pivíčka a já tonik s melounovým džušíkem :)

Je to sice horší kvalitka, ale zde je ten Drákula.


Dle mého názoru nejpovedenější fotečka z celé dovči. Krowka zabiják :D



8. Rodinná restaurace:

Dobrá jídla za super ceny. Příjemná obsluha. Bohužel dojem kazil malý synátor, kterému nebylo vůbec hloupé, okrádat nás o naše jídlo! A poslední den byl dost oprsklý :D Ale měli nás rádi :) Možná.......


9. Chrchlání do skorozvracení:

Naprostá nechutnost. A nejhorší je, že to dělají i ženy. A bez problémů na ulici. Smutné bylo, že se to ráno ozývalo v kuchyňce a my jsme pak jedly snídani. Doufám, že jsem něco chytla.


Předposlední a poslední den na Lance + odlet domů:

Předposlední den jsme se vydaly zpět do Negomba, kde jsme strávily poslední noc. Jely jsme po dálnici. Ta byla prázdná, co by za tento provoz dali řidiči na D11 :) Ubytované jsme byly na stejném místě, jako první noc. Takže tam kde to začalo, tak to i skončilo. Personál nás hned poznal :) Večer přišla bouře. Fučelo, blýskalo se, hromy byly, lilo jako z konve, nám to ovšem nevadilo, bylo to celkem příjemné zpestření před odjezdem domů.

Poslední den na Lance byl jedno velké čekání. Nejprve jsme čekaly na TAXI do 12:00, do 15 minut jsme byly na letišti, které bylo strašně chaotické. Nevěděly jsme kam jít. Nakonec jsme prošly až do odbavovací haly ze které se nešlo dostat již nikam, nebyly zde ani záchody. A nás čekalo 7,5 hodiny čekání na let. Nakonec jsme to přežily.
Mezipřistání bylo na Maledivách, přistání bylo děsivé. Přísáhám, že jsme si s Jarčou myslely, že to jsou naše poslední vteřiny.
V Dubaii opět další čekání, ale tam to bylo příjemnější. Proběhly nákupy, našly jsme novou kuřárnu, ještě příjemnější a bez lidí :) Nakonec nám to uteklo a již jsme seděly v letu směr Praha. Let byl příjemný, jen byly dost často turbulence a vždy nás letušky upozornily v angličtině, češtině a japonštině na to, že se máme připásat a sedět na místě. No!! Ale my češi děláme vše naopak. Takže jakmile to dořekly, tak se většina zvedla a šla na WC. Pak už jsme si s Jarčou neodpustily poznámky typu, že náš národ je národ CHCANDÁTU apod.

Tento muž si na letišti v Lance zdřímnul takovým způsobem, že ho personál nevzbudil. Mobil i pas se mu válely po zemi, mám za to, že mu let uletěl :D






NA ZÁVĚR:
Navštivte Sri Lanku dokud je ještě taková jaká je. Je tam opravdu bezpečno.
Kdo miluje zvířata, jako my, tak si obalte nervy, protože zvířata tam prostě trpí. Mnohokrát mi srdce plakalo nad opuštěnými zbídačenými psíčky.
Pro mě to byla skvělá dovolená, kde jsem načerpala síly, odnesla jsem si z této dovolené skvělé zážitky a bohužel v této psané formě to není to ono, jako když to člověk prožije osobně.
Jarča byla skvělý parťák :)
Takže kdo může, určitě vyražte. Berte si příklad z mého vyprávění. Nenechejte se okrádat od místních čmoudů. Vše je pochopitelné, žádného průvodce nepotřebujete. Na jídlo pozor! Pokud nemáte rádi pálivá jídla jako já, tak hned při objednávce požádejte o nepálivý pokrm :)
Místní co nejsou spajtí s turismem, tak jsou strašně milí. Usmívají se, pobaví se s Vámi bez toho aniž by Vám něco nutili. Usmívejte se také, ale tam to ani jinak nejde :)

Tímto bych uzavřela mé vyprávění a pevně doufám, že se Vám líbilo :) Protože pro mě to byla TOP dovolená! :)

P.S: za chyby v textu neručím :D